-
Svoboda je něco, co mně osobně bylo vždycky blízké. Svobody se rád zastanu, někdy i dřív, než si to promyslím nebo rozmyslím. Chápu lidi, kteří o svobodě často mluví a touží po ní. Zkušenost se svobodou je pro každého z nás jistě jiná. Nejde jenom o nějaká vnější práva, jde i o svobodu uvnitř člověka.…
-
Minule jsme začali přemýšlet o Božích přikázáních, o Desateru. A připomínali jsme si jednu důležitou věc. Přikázání nebyla dána lidem, kteří by si teprve měli zasloužit Boží přízeň. Nebyla dána otrokům jako další soubor povinností. Byla dána lidu, který už poznal Boží vysvobození. Bůh nejprve jednal. Nejprve člověka vysvobodil. Nejprve ukázal svou lásku. A teprve…
-
Záleží podle vás na pořadí věcí? Někdy na pořadí nezáleží. Třeba když si ráno dáte čaj nebo kafe nebo sklenici mléka a pak nejprve otevřete okno. Nebo naopak, nejprve okno a pak si dáte ten dobrý nápoj. Výsledek je stejný. Občerstvení těla, čerstvý vzduch v místnosti a je jedno, v jakém pořadí to uděláme. Pak…
-
Co to znamená správně zvěstovat? Možná to je otázka, na kterou se list Timoteovi snaží Timoteovi, pracovníkovi na Boží vinici, na Božím díle, odpovědět. Co znamená správně zvěstovat? Přece zvěstovat evangelium. Nic víc, nic míň. Zvěstovat Ježíše vzkříšeného. To je slovo pravdy a to stačí. Musím se však přiznat, že je to také ten nejtěžší…
-
Při vstupu do manželství lidé často prožívají naději, že ve dvou už nikdy nebudou na smutek, nejistotu nebo vnitřní prázdnotu sami. Představa, že se lidské životy propojí a partneři budou všechno prožívat společně, je lákavá, ale realita zralého vztahu bývá plastičtější. I v těch nejspokojenějších manželstvích si lidé nesou své vlastní vnitřní světy, které se…
-
Rút a Noemi jsou na konci žní. Je to čas, kdy už nejde jen o to, zda se podaří přežít další den a odvrátit živoření. Zrno se mlátí a ukládá, úroda je připravená na dlouhé období, které mají před sebou. Je na čase začít žít pro budoucnost. Dnes není hybatelem děje Rút, ale překvapivě Noemi.…
-
V rámci výkladu první kapitoly jsme opustili Noemi a Rút ve chvíli, kdy se vrátily do Betléma. Noemi vstoupila do města se slovy: „Nenazývejte mě Noemi, nazývejte mě Mara.“ Ne radostná, ale hořká. Řekla: „neboť Všemohoucí mi připravil velmi trpký úděl. Odcházela jsem s plnou náručí, ale Hospodin mě přivádí zpět s prázdnou.“ A přitom…
-
Když víra prochází krizí a svět se hroutí, zbožné fráze o Božích plánech nepomáhají. Příběh Noemi a Rút nenabízí levná řešení, sentiment ani rychlé zázraky. Je to syrové vyprávění o trpkosti, právu chránit sám sebe a o paradoxu, že odpovědí na nejhlubší lidské utrpení často není teologie, ale obyčejná, tichá fyzická přítomnost.
-
Jak mluvit o lásce z místa rozporu? Láska někdy vypadá i tak, že nás její hledání nebo prožívání děsí. Dotýkáme se při tom slovu hluboké a jedinečné lidskosti a zároveň něčeho univerzálního, ale současně individuálně jedinečného, hřejivého i bolestivého. K čemu nám je láska, když se zdá, že neslouží k tomu, abychom měli jen klidný,…
-
Pavel píše filipskému sboru z místa, kde by člověk čekal spíš ticho a rezignaci než radost. Jeho svět se zmenšil na několik kroků mezi ním a stráží, a přesto mluví o evangeliu, které se nezastavilo. Prorok Izajáš připomíná, že Boží slovo se vrací naplněné, a apoštol Timoteovi svědčí, že Boží slovo není spoutané. A právě…