• Zvěstovat Krista těm, kterým nechybí

    Lhostejnost dneška není vzpoura, ale únava. Člověk může žít slušně, a přesto minout dárce života. Pavel v Aténách ukazuje, že evangelium nezačíná výsměchem, ale nasloucháním. Pokání není bič, nýbrž úleva: možnost složit tíhu soběstačnosti a znovu se nadechnout. Vzkříšení otevírá budoucnost, kde Bůh nevyčítá, ale nese, soudí pravdivě a uzdravuje vztahy, které lhostejnost rozpojila strachem,…

  • Když horlivost oslepí: Saul, Ananiáš a zázrak přijetí

    Saul nebyl člověk bez víry. Naopak: byl tak hluboce přesvědčený o své pravdě, že ve jménu Boha pronásledoval druhé. Příběh jeho obrácení proto není jen vyprávěním o náhlé změně, ale o bolestném prozření. Teprve když padá jeho jistota, může být naplněn něčím novým. A rozhodující zázrak se nestane jen na cestě do Damašku, ale v…

  • Dokonáno jest – poslední slova na kříži

    Ježíšovo zvolání „Dokonáno jest“ na kříži neznamená pouze konec jeho fyzického utrpení, ale představuje vítězné naplnění Božího plánu na záchranu člověka. Svou dokonalou obětí a láskou překlenul propast hříchu, proměnil prostor smrti a z trosek lidského soužení vytvořil novou duchovní rodinu. K tomuto dokončenému dílu záchrany už nemusíme přidávat vůbec žádné vlastní výkony ani zásluhy,…

  • Kříž za hradbami a dva nápisy na něm

    Bůh nevstupuje do našich životů jako čarovný zmizík, který by magicky vyřešil každou bolest. Na kříži se s námi setkává v naší největší zranitelnosti a definitivně tam ruší náš „dlužní úpis“ – vyčerpávající vnitřní tlak na výkon, neustálé sebeobviňování a pocit, že si přijetí a hodnotu musíme odpracovat. Kristus tyto zotročující síly odzbrojuje a nabízí…

  • Jsme v Jeruzalémě, je noc a Jan nás ve svém evangeliu bere na dvě různá místa. Vstupujeme do dvou odlišných světů, které oddělují jenom jedny dveře. Uvnitř v paláci velekněze Annáše probíhá výslech. Venku na nádvoří je tma a zima a lidé se zahřívají u ohně. Logika by nám říkala, že ten, kdo je uvnitř,…

  • Příběh o vzkříšení Lazara nám bere iluzi, že víra funguje jako anestezie proti bolesti a že Bůh vždy jedná podle našeho krizového plánu. Ukazuje nám Boha, který do našich hrobů vstupuje s námi, a připomíná nám naši vztahovou odpovědnost pomáhat si navzájem sundávat staré obvazy strachů a zranění.

  • Představte si to ticho ráno po velké oslavě. Hudba dohrála, hosté odešli, světla zhasla. Do města se vrací všední den a s ním i jeho stíny. Přesně v tu chvíli, kdy slavnostní nálada vyprchává, říká Ježíš odvážnou větu: „Já jsem světlo světa.“ A aby to dokázal, nezapálí oheň, ale skloní se do prachu k člověku,…

  • Otázka „Kdo je Ježíš?“ zní jednoduše, ale Bible nám na ni odmítá dát jednoduchou odpověď. Místo jedné definice nabízí čtyři různé příběhy a jednu teologickou explozi u Pavla. Není to zmatek – je to bohatství, které nás chrání před tím, abychom si Boha ochočili.

  • Musí být víra vždy aktivní a silná? Nebo má Bůh řešení i pro chvíle, kdy už jen bezvládně ležíme? Podívejte se s námi na dva různé příběhy uzdravení, které spojuje jediné: svrchované Boží slovo, které vstupuje do lidské krize a dává život tam, kde jsme to už vzdali.

  • Když přistupujeme k Bohu a k víře jako k náročné matematické úloze, děláme to samozřejmě blbě. Mnozí z nás v sobě nosí nevědomou, ale o to silnější představu: když do rovnice života správně dosadíme všechny proměnné – nauku o Trojici, morální čistotu a pravidelnou modlitbu – vyjde nám na konci jasný výsledek. Čekáme život bez…