Rubrika: Církev
-
Rút a Noemi jsou na konci žní. Je to čas, kdy už nejde jen o to, zda se podaří přežít další den a odvrátit živoření. Zrno se mlátí a ukládá, úroda je připravená na dlouhé období, které mají před sebou. Je na čase začít žít pro budoucnost. Dnes není hybatelem děje Rút, ale překvapivě Noemi.…
-
V rámci výkladu první kapitoly jsme opustili Noemi a Rút ve chvíli, kdy se vrátily do Betléma. Noemi vstoupila do města se slovy: „Nenazývejte mě Noemi, nazývejte mě Mara.“ Ne radostná, ale hořká. Řekla: „neboť Všemohoucí mi připravil velmi trpký úděl. Odcházela jsem s plnou náručí, ale Hospodin mě přivádí zpět s prázdnou.“ A přitom…
-
Když víra prochází krizí a svět se hroutí, zbožné fráze o Božích plánech nepomáhají. Příběh Noemi a Rút nenabízí levná řešení, sentiment ani rychlé zázraky. Je to syrové vyprávění o trpkosti, právu chránit sám sebe a o paradoxu, že odpovědí na nejhlubší lidské utrpení často není teologie, ale obyčejná, tichá fyzická přítomnost.
-
Saul nebyl člověk bez víry. Naopak: byl tak hluboce přesvědčený o své pravdě, že ve jménu Boha pronásledoval druhé. Příběh jeho obrácení proto není jen vyprávěním o náhlé změně, ale o bolestném prozření. Teprve když padá jeho jistota, může být naplněn něčím novým. A rozhodující zázrak se nestane jen na cestě do Damašku, ale v…
-
Keď sa učeníci po ceste medzi sebou dohadovali, kto z nich je najväčší, Ježiš sa ich na to spýtal. A oni mlčali. Nebolo to obyčajné mlčanie. Bolo to ticho, ktoré veľmi dobre poznáme aj my — ticho človeka, ktorý vie, že sa porovnáva, túži po uznaní, bojuje s pocitom, že musí niečo dokázať, aby bol…
-
Slobodu často vnímame ako možnosť robiť si, čo chceme. Ale čo ak skutočná sloboda znamená niečo iné – napríklad schopnosť myslieť na druhých, robiť rozhodnutia, ktoré pomáhajú, a žiť tak, aby mal náš život zmysel aj pre niekoho iného? Tento článok pozýva k zamysleniu nad tým, ako sa sloboda mení, keď prestaneme klásť seba do…
-
A.K.A. Keď je zbor otvorený všetkým. Vopred sa ospravedlňujem, že sa v tomto príspevku bude písať len o jednej menšine spomedzi všetkých, ktoré v našej rôznorodej spoločnosti existujú. Ale v rámci môjho cirkevného zboru to ukazuje, ako lakmusový papierik, mieru tolerancie a rešpektu k iným. A ta miera tam nie je vďaka mne, bola už…
-
Vraj utečenecká kríza, vraj kríza kultúry, vraj kríza niekoho iného, ale nie nás. Každý deň sa pýtam, je to naozaj kríza iba niekoho iného? O tých druhých alebo je to skutočne kríza moja, mňa a mojej rodiny, môjho štátu, mojej cirkvy?