Rubrika: Život s Bohem
-
Svoboda je něco, co mně osobně bylo vždycky blízké. Svobody se rád zastanu, někdy i dřív, než si to promyslím nebo rozmyslím. Chápu lidi, kteří o svobodě často mluví a touží po ní. Zkušenost se svobodou je pro každého z nás jistě jiná. Nejde jenom o nějaká vnější práva, jde i o svobodu uvnitř člověka.…
-
Minule jsme začali přemýšlet o Božích přikázáních, o Desateru. A připomínali jsme si jednu důležitou věc. Přikázání nebyla dána lidem, kteří by si teprve měli zasloužit Boží přízeň. Nebyla dána otrokům jako další soubor povinností. Byla dána lidu, který už poznal Boží vysvobození. Bůh nejprve jednal. Nejprve člověka vysvobodil. Nejprve ukázal svou lásku. A teprve…
-
Záleží podle vás na pořadí věcí? Někdy na pořadí nezáleží. Třeba když si ráno dáte čaj nebo kafe nebo sklenici mléka a pak nejprve otevřete okno. Nebo naopak, nejprve okno a pak si dáte ten dobrý nápoj. Výsledek je stejný. Občerstvení těla, čerstvý vzduch v místnosti a je jedno, v jakém pořadí to uděláme. Pak…
-
Co to znamená správně zvěstovat? Možná to je otázka, na kterou se list Timoteovi snaží Timoteovi, pracovníkovi na Boží vinici, na Božím díle, odpovědět. Co znamená správně zvěstovat? Přece zvěstovat evangelium. Nic víc, nic míň. Zvěstovat Ježíše vzkříšeného. To je slovo pravdy a to stačí. Musím se však přiznat, že je to také ten nejtěžší…
-
Jak mluvit o lásce z místa rozporu? Láska někdy vypadá i tak, že nás její hledání nebo prožívání děsí. Dotýkáme se při tom slovu hluboké a jedinečné lidskosti a zároveň něčeho univerzálního, ale současně individuálně jedinečného, hřejivého i bolestivého. K čemu nám je láska, když se zdá, že neslouží k tomu, abychom měli jen klidný,…
-
Pavel píše filipskému sboru z místa, kde by člověk čekal spíš ticho a rezignaci než radost. Jeho svět se zmenšil na několik kroků mezi ním a stráží, a přesto mluví o evangeliu, které se nezastavilo. Prorok Izajáš připomíná, že Boží slovo se vrací naplněné, a apoštol Timoteovi svědčí, že Boží slovo není spoutané. A právě…
-
Lhostejnost dneška není vzpoura, ale únava. Člověk může žít slušně, a přesto minout dárce života. Pavel v Aténách ukazuje, že evangelium nezačíná výsměchem, ale nasloucháním. Pokání není bič, nýbrž úleva: možnost složit tíhu soběstačnosti a znovu se nadechnout. Vzkříšení otevírá budoucnost, kde Bůh nevyčítá, ale nese, soudí pravdivě a uzdravuje vztahy, které lhostejnost rozpojila strachem,…
-
Ježíšovo zvolání „Dokonáno jest“ na kříži neznamená pouze konec jeho fyzického utrpení, ale představuje vítězné naplnění Božího plánu na záchranu člověka. Svou dokonalou obětí a láskou překlenul propast hříchu, proměnil prostor smrti a z trosek lidského soužení vytvořil novou duchovní rodinu. K tomuto dokončenému dílu záchrany už nemusíme přidávat vůbec žádné vlastní výkony ani zásluhy,…
-
Bůh nevstupuje do našich životů jako čarovný zmizík, který by magicky vyřešil každou bolest. Na kříži se s námi setkává v naší největší zranitelnosti a definitivně tam ruší náš „dlužní úpis“ – vyčerpávající vnitřní tlak na výkon, neustálé sebeobviňování a pocit, že si přijetí a hodnotu musíme odpracovat. Kristus tyto zotročující síly odzbrojuje a nabízí…
-
Jsme v Jeruzalémě, je noc a Jan nás ve svém evangeliu bere na dvě různá místa. Vstupujeme do dvou odlišných světů, které oddělují jenom jedny dveře. Uvnitř v paláci velekněze Annáše probíhá výslech. Venku na nádvoří je tma a zima a lidé se zahřívají u ohně. Logika by nám říkala, že ten, kdo je uvnitř,…