Rubrika: Teologie
-
Svoboda je něco, co mně osobně bylo vždycky blízké. Svobody se rád zastanu, někdy i dřív, než si to promyslím nebo rozmyslím. Chápu lidi, kteří o svobodě často mluví a touží po ní. Zkušenost se svobodou je pro každého z nás jistě jiná. Nejde jenom o nějaká vnější práva, jde i o svobodu uvnitř člověka.…
-
Záleží podle vás na pořadí věcí? Někdy na pořadí nezáleží. Třeba když si ráno dáte čaj nebo kafe nebo sklenici mléka a pak nejprve otevřete okno. Nebo naopak, nejprve okno a pak si dáte ten dobrý nápoj. Výsledek je stejný. Občerstvení těla, čerstvý vzduch v místnosti a je jedno, v jakém pořadí to uděláme. Pak…
-
Příběh Rút je na konci. Po třetí kapitole jsme měli naději, ale ještě ne jistotu. Rút tam udělala odvážný krok do noci, když vyzvala Bóaze, ať se stane jejím zastáncem. Tedy vlastně požádala Bóaze o ruku. A děly se tam věci, které by někdo, kdo tam nebyl, mohl pochopit špatně. Bóaz obstál, jenže pořád tu…
-
Rút a Noemi jsou na konci žní. Je to čas, kdy už nejde jen o to, zda se podaří přežít další den a odvrátit živoření. Zrno se mlátí a ukládá, úroda je připravená na dlouhé období, které mají před sebou. Je na čase začít žít pro budoucnost. Dnes není hybatelem děje Rút, ale překvapivě Noemi.…
-
V rámci výkladu první kapitoly jsme opustili Noemi a Rút ve chvíli, kdy se vrátily do Betléma. Noemi vstoupila do města se slovy: „Nenazývejte mě Noemi, nazývejte mě Mara.“ Ne radostná, ale hořká. Řekla: „neboť Všemohoucí mi připravil velmi trpký úděl. Odcházela jsem s plnou náručí, ale Hospodin mě přivádí zpět s prázdnou.“ A přitom…
-
Když víra prochází krizí a svět se hroutí, zbožné fráze o Božích plánech nepomáhají. Příběh Noemi a Rút nenabízí levná řešení, sentiment ani rychlé zázraky. Je to syrové vyprávění o trpkosti, právu chránit sám sebe a o paradoxu, že odpovědí na nejhlubší lidské utrpení často není teologie, ale obyčejná, tichá fyzická přítomnost.
-
Jak mluvit o lásce z místa rozporu? Láska někdy vypadá i tak, že nás její hledání nebo prožívání děsí. Dotýkáme se při tom slovu hluboké a jedinečné lidskosti a zároveň něčeho univerzálního, ale současně individuálně jedinečného, hřejivého i bolestivého. K čemu nám je láska, když se zdá, že neslouží k tomu, abychom měli jen klidný,…
-
Bůh nevstupuje do našich životů jako čarovný zmizík, který by magicky vyřešil každou bolest. Na kříži se s námi setkává v naší největší zranitelnosti a definitivně tam ruší náš „dlužní úpis“ – vyčerpávající vnitřní tlak na výkon, neustálé sebeobviňování a pocit, že si přijetí a hodnotu musíme odpracovat. Kristus tyto zotročující síly odzbrojuje a nabízí…
-
Příběh o vzkříšení Lazara nám bere iluzi, že víra funguje jako anestezie proti bolesti a že Bůh vždy jedná podle našeho krizového plánu. Ukazuje nám Boha, který do našich hrobů vstupuje s námi, a připomíná nám naši vztahovou odpovědnost pomáhat si navzájem sundávat staré obvazy strachů a zranění.
-
Otázka „Kdo je Ježíš?“ zní jednoduše, ale Bible nám na ni odmítá dát jednoduchou odpověď. Místo jedné definice nabízí čtyři různé příběhy a jednu teologickou explozi u Pavla. Není to zmatek – je to bohatství, které nás chrání před tím, abychom si Boha ochočili.