Štítek: víra
-
V rámci výkladu první kapitoly jsme opustili Noemi a Rút ve chvíli, kdy se vrátily do Betléma. Noemi vstoupila do města se slovy: „Nenazývejte mě Noemi, nazývejte mě Mara.“ Ne radostná, ale hořká. Řekla: „neboť Všemohoucí mi připravil velmi trpký úděl. Odcházela jsem s plnou náručí, ale Hospodin mě přivádí zpět s prázdnou.“ A přitom…
-
Když víra prochází krizí a svět se hroutí, zbožné fráze o Božích plánech nepomáhají. Příběh Noemi a Rút nenabízí levná řešení, sentiment ani rychlé zázraky. Je to syrové vyprávění o trpkosti, právu chránit sám sebe a o paradoxu, že odpovědí na nejhlubší lidské utrpení často není teologie, ale obyčejná, tichá fyzická přítomnost.
-
Saul nebyl člověk bez víry. Naopak: byl tak hluboce přesvědčený o své pravdě, že ve jménu Boha pronásledoval druhé. Příběh jeho obrácení proto není jen vyprávěním o náhlé změně, ale o bolestném prozření. Teprve když padá jeho jistota, může být naplněn něčím novým. A rozhodující zázrak se nestane jen na cestě do Damašku, ale v…
-
Představte si to ticho ráno po velké oslavě. Hudba dohrála, hosté odešli, světla zhasla. Do města se vrací všední den a s ním i jeho stíny. Přesně v tu chvíli, kdy slavnostní nálada vyprchává, říká Ježíš odvážnou větu: „Já jsem světlo světa.“ A aby to dokázal, nezapálí oheň, ale skloní se do prachu k člověku,…
-
Musí být víra vždy aktivní a silná? Nebo má Bůh řešení i pro chvíle, kdy už jen bezvládně ležíme? Podívejte se s námi na dva různé příběhy uzdravení, které spojuje jediné: svrchované Boží slovo, které vstupuje do lidské krize a dává život tam, kde jsme to už vzdali.
-
Příběh Támar z Genesis 38 nám odhaluje, že hřích není jen porušením pravidel, ale hlubokým narušením vztahů – k Bohu, k lidem i k sobě samému. Moderní evangelická teologie nám pomáhá vidět hřích nejen jako osobní selhání, ale i jako systémovou nespravedlnost, odcizení či lhostejnost. Přesto nad každým hříchem zaznívá evangelium: Boží milost je vždy…