Rubrika: Evangelium
-
Příběh o vzkříšení Lazara nám bere iluzi, že víra funguje jako anestezie proti bolesti a že Bůh vždy jedná podle našeho krizového plánu. Ukazuje nám Boha, který do našich hrobů vstupuje s námi, a připomíná nám naši vztahovou odpovědnost pomáhat si navzájem sundávat staré obvazy strachů a zranění.
-
Představte si to ticho ráno po velké oslavě. Hudba dohrála, hosté odešli, světla zhasla. Do města se vrací všední den a s ním i jeho stíny. Přesně v tu chvíli, kdy slavnostní nálada vyprchává, říká Ježíš odvážnou větu: „Já jsem světlo světa.“ A aby to dokázal, nezapálí oheň, ale skloní se do prachu k člověku,…
-
Otázka „Kdo je Ježíš?“ zní jednoduše, ale Bible nám na ni odmítá dát jednoduchou odpověď. Místo jedné definice nabízí čtyři různé příběhy a jednu teologickou explozi u Pavla. Není to zmatek – je to bohatství, které nás chrání před tím, abychom si Boha ochočili.
-
Musí být víra vždy aktivní a silná? Nebo má Bůh řešení i pro chvíle, kdy už jen bezvládně ležíme? Podívejte se s námi na dva různé příběhy uzdravení, které spojuje jediné: svrchované Boží slovo, které vstupuje do lidské krize a dává život tam, kde jsme to už vzdali.
-
Setkání Ježíše se samařskou ženou u studny není moralistickým příběhem o selhání, ale hlubokým svědectvím o přijetí. Tam, kde se lidské „studny“ vyčerpají a trauma izoluje, vzniká prostor pro nový pramen – vztah, který dává hodnotu a svobodu.
-
Možná máš pocit, že život je jen série náhod, povinností a tlaků na výkon. Že musíš být dost dobrý na to, abys byl přijat. Ale příběh, který se vynořuje z těchto starých textů, mluví o úplném opaku. Říká, že tu nejsi proto, aby sis lásku zasloužil, ale abys ji přijal.
-
Vůně řeřavého uhlí Petrovi připomínala jeho nejhorší noc – noc zrady. Ježíš však u stejného ohně nepřipravil soud, ale snídani. Přečtěte si, jak Vzkříšený přepisuje naše traumata a dává nám odvahu být nedokonalým.
-
Najdlhšie noci v roku odhaľujú aj tmu v nás. Práve do nej však podľa Jána nezaznieva lacné „bude dobre“, ale Slovo, ktoré dáva zmysel chaosu, blízkosť samote a nádej uprostred obyčajného života. Vianoce nie sú únikom z reality – sú tým, že Boh si v nej rozkladá stan.
-
Sme unavení z neustáleho nakupovania vlastnej hodnoty a uznania. Často aj Božia milosť končí ako tovar vo výpredaji – ako „lacná milosť“, pred ktorou varoval Bonhoeffer. Tento text vás pozýva opustiť ekonomiku zásluh a vstúpiť do kráľovskej zmluvy, kde sa za lásku neplatí výkonom.
-
Údolie suchých kostí nie je len staroveký biblický obraz, je to diagnóza nášho vnútra. Často sa cítime vyčerpaní, naše vzťahy či viera idú len na zotrvačnosť. Možno ‚fungujeme‘ a navonok držíme pohromade, ale chýba nám život. Zamyslenie nad tým, prečo skutočná obnova nezačína snahou opraviť sa, ale odvahou priznať suchosť a prijať nový Dych.